Menstruační vložka je hygienická pomůcka určena pro ženy, která slouží k zachycování krve při menstruaci nebo během šestinedělí. V současnosti jsou v západním světě nejčastěji používané menstruační vložky jednorázové, nicméně jsou k dispozici i látkové, pratelné vložky pro vícenásobné použití.
Historie
Různé formy vložek k absorbci menstruační krve se používaly již od pradávna. Jednalo se o nejrůznější savé materiály, včetně mechu, suché trávy, papyru či zvířecích kožešin. Nakonec se nejvíce osvědčily kusy látky, které se po použití praly. Vložky byly k tělu připevňovány různými způsoby: pásy či popruhy, spodní prádlo tak, jak je známe dnes, začaly ženy v Západním světě nosit až v 19. století. Ve středověku ženy z vyšších vrstev nosily kožené menstruační pásy, v Českých zemích ženy během menstruace používaly pro tento účel šité košile s rozparky na bocích, kdy žena protáhla spodní části látky mezi nohama a cípy svázala k sobě. Po vynálezu zavíracího špendlíku byla košile spínána jimi.
Vynálezce menstruační vložky je německý porodník Franz Crede, stalo se tak v roce 1884 Ještě na přelomu 19. a 20, století byly vložky luxusním zbožím, od 20. let se začaly již vyrábět průmyslově. Od roku 1930 byly k dispozici textilní vložky s páskem na knoflík. V roce 1950 již byly dámské vložky běžně k dispozici, ale jejich kvalita byla s porovnáním se současností velmi nízká: snadno propouštěly krev a nosily se v kalhotkách vyplněných igelitem. V 60. letech 20. století se začaly na trhu objevovat vložky na jedno použití, které již byly vybaveny neklouzavým gumovým pásem k uchycení ke spodnímu prádlu.
Protože menstruační vložky na jedno použití vznikly ve Spojených státech, do Česka pronikal tento vynález poměrně pomalu. K dispozici byly vložky vatové, složené z vrstev tuhé vaty v síťce, bez jakéhokoliv lepivého uchycení ke kalhotkám, první vložky s lepícím proužkem se začaly vyrábět v 70. letech 20. století.
Na konci 80. let byly v tehdejší ČSSR menstruační vložky nedostatkovým zbožím.
wikipedie